- 24.11.2025
REGION OPAVSKO | Autor: Tereza Pustková | listopad 2025
V druhém dílu našeho seriálu o 53. pluku jsme slíbili, že se podíváme „do kuchyně“ jednotky, která má v Armádě České republiky roli očí, uší i mozku. K odpovědím jsme oslovili člověka, který denně zprostředkovává informace o činnosti 53. pluku – tiskového informačního důstojníka kapitána Jana Králička.
Pane kapitáne, v našich textech často používáme metaforu „oči, uši a mozek armády“. Co přesně si pod tím máme představit v praxi 53. pluku?
Metafora samozřejmě není dokonalá, ale pomáhá pochopit roli našeho útvaru. „Oči“ jsou to, co vidí – optoelektronika, drony, průzkumné skupiny vybavené pozorovací technikou. „Uši“ představují elektronický boj: zachycování a analýzu komunikací a signálů, které k nám přicházejí éterem. A „mozek“ je zpracování všech těchto informací – fúze dat, ověření, tvorba zpravodajských produktů, které slouží veliteli jako podklad pro rozhodnutí.
Redaktor: V čem tedy tato metafora není úplně přesná?
Chybí tam několik věcí. Například sledování elektromagnetického spektra – to znamená, že jsme schopni sledovat nejen komunikaci protivníka, ale i veškeré vysílané signály, například naváděcí systémy, radary protivzdušné obrany nebo řídicí signály bezpilotních prostředků.
To už není jen „poslouchání“, ale komplexní činnost, která nám říká, kde a jak prostředky protivníka působí. Tyto informace dávají mnohem přesnější obraz o situaci na bojišti.
Metafora také nezahrnuje další oblasti, kterými podporujeme bojovou činnost ostatních jednotek. Například geografické a hydrometeorologické zabezpečení – tedy přesné mapové podklady, digitální mapy a předpovědi počasí šité na míru konkrétní operaci.
Redaktor: Mluvil jste o „senzorech“. Co všechno pod tímto pojmem zahrnujete?
V tom nejširším smyslu může být senzorem každý voják v poli. Každý, kdo si něčeho všimne a informaci předá dál, je zdrojem dat. V našem pojetí ale hovoříme hlavně o specializovaných jednotkách a technických prostředcích určených ke shromažďování informací.
U 102. průzkumného praporu jsou senzory především průzkumné skupiny – vysoce vycvičené týmy, které působí v terénu skrytě, často v blízkosti protivníka. Jsou vybaveny moderními přístroji pro denní i noční pozorování, termovizemi a optoelektronickými systémy. Dokážou sledovat pohyb jednotek, vozidel nebo techniky a přesně zaznamenávat jejich činnost.
Součástí 102. praporu jsou také specialisté na HUMINT (Human Intelligence) – zpravodajství z lidských zdrojů. Tito vojáci umí získávat a vyhodnocovat informace od civilního obyvatelstva v prostoru operace.
532. prapor elektronického boje představuje naše „uši“ – sleduje, co se děje v elektromagnetickém spektru. Jeho prostředky dokážou zachytit a analyzovat signály vysílané protivníkem, ať už jde o radiokomunikaci, radarové systémy, naváděcí signály nebo řízení dronů. Díky tomu umíme nejen rozpoznat přítomnost nepřátelských prostředků, ale i působit proti nim – například elektromagnetickým rušením.
533. prapor bezpilotních systémů využívá různé typy dronů určených pro vzdušný průzkum. Patří sem malé kvadrokoptéry, které podporují činnost menších jednotek přímo v terénu, i větší stroje typu ScanEagle, schopné působit na vzdálenosti desítek kilometrů. Tyto systémy poskytují obrazový materiál v reálném čase ze sledovaných oblastí a dávají velitelům okamžitý přehled o dění na bojišti.
Každý z těchto senzorů přináší jiný druh dat – vizuální, elektronický nebo lidský. A právě jejich kombinací vzniká ucelený obraz o situaci, který využívají velitelé při rozhodování.
Takže informací z vlastních senzorů máte opravdu hodně. Získáváte ale i jiné informace — třeba z jiných zdrojů než z terénu?
Samozřejmě. Informace získané vlastními prostředky doplňujeme daty z dalších zdrojů – od ostatních jednotek Armády České republiky, z aliančních databází NATO i z otevřených zdrojů, takzvaného OSINTu (Open Source Intelligence).
To znamená informace dostupné na internetu, v médiích nebo na sociálních sítích. Dále máme odborníky na geografické a hydrometeorologické zabezpečení, kteří poskytují přesné mapové a meteorologické údaje přizpůsobené vojenskému využití. Snahou je shromáždit maximum relevantních informací, aby byl výsledný produkt co nejpřesnější a nejkvalitnější.
S tak obrovským množstvím dat musí být jejich sběr i zpracování nesmírně náročné. Jak to v praxi probíhá?
Máte pravdu, a právě proto je řízení shromažďování informací samostatnou disciplínou zpravodajského zabezpečení. U nás se tomu věnuje Centrum ISR (Intelligence, Surveillance, Reconnaissance).
V praxi musíme přesně určit, kde, kdy a jaké senzory nasadíme a jaký úkol jim přidělíme. Poté probíhá fáze shromažďování, vyhodnocení a tzv. fúze dat – tedy spojení informací z různých zdrojů a jejich ověření.
Výsledkem je zpravodajský produkt: ověřený souhrn informací s doporučením pro velitele. Klíčové je, aby byl včasný, přesný a důvěryhodný.
Celé to stále působí docela složitě. Jak byste vysvětlil vaši činnost laické veřejnosti?
Dá se to přiblížit jednoduchým příkladem ze života.
Představte si, že manželka oznámí, že by ráda jela na dovolenou. Manžel dostane úkol – podívá se na internet, zjistí dostupné destinace, ceny, termíny, obejde cestovní kanceláře, nasbírá prospekty, zeptá se známých na zkušenosti, a nakonec všechno shrne do přehledné tabulky. Manželka se pak na výsledek podívá, vyhodnotí nabídky a rozhodne, kam se pojede.
V tomto mikropříběhu je žena velitelem, který určil úkol, muž představuje zpravodajce, který shromáždí a zpracuje informace, a výsledkem je „zpravodajský produkt“ – ucelený přehled možností, na jehož základě padne správné rozhodnutí.
Zkrátka, naším úkolem je zajistit, aby velitelé měli pravdivé, korektní a důvěryhodné informace o tom, co se děje. To šetří prostředky, životy a zvyšuje šanci na úspěch mise.
Není to „špionáž“ v hollywoodském smyslu – je to systematický sběr faktů, jejich analýza a podpora rozhodovacího procesu.
Jsou tyto vaše schopnosti využitelné pouze ve vojenských operacích, nebo je dokážete uplatnit i při pomoci veřejnosti v době krizí?
Armáda je ze své podstaty určena nejen k obraně státu, ale také k podpoře integrovaného záchranného systému. I my jsme schopni své odborné kapacity využít v těchto situacích.
Například během pandemie covidu se řada našich analytiků, datových specialistů a IT techniků zapojila do práce Centrálního řídicího týmu, který pomáhal koordinovat státní pomoc a logistiku. Naše drony zase pomáhaly hasičům při hašení rozsáhlého lesního požáru v Hřensku, kde z výšky vyhledávaly skrytá ohniska. A při posledních povodních byly nasazeny nejen bezpilotní prostředky, ale také naši obrazoví analytici, kteří zpracovávali data a mapové podklady pro republikový krizový štáb.
Tyto zkušenosti ukazují, že schopnosti 53. pluku nejsou využitelné jen v bojových operacích, ale i ve prospěch civilního obyvatelstva – všude tam, kde je potřeba rychle vyhodnotit situaci a podpořit rozhodování záchranných složek.
Redaktor: Na závěr – co překvapuje veřejnost nejvíce, když mluvíte s lidmi o činnosti vašeho pluku?
Lidé bývají často překvapeni, jak široké spektrum odborností dnes armáda nabízí. Mnozí si ji stále představují jako skupinu vojáků s puškami, kteří se vrhají do boje – tak, jak to znají z filmů. Realita je ale mnohem pestřejší.
Armáda potřebuje nejen bojovníky, ale i odborníky z nejrůznějších oborů. U našeho pluku působí průzkumníci, geografové, meteorologové, datoví analytici, operátoři dronů, specialisté na elektronický boj, a mnoho dalších odborností.
Voják u nás není jen ten, kdo umí střílet a přežít v terénu. Musí mít i znalosti, logické myšlení a schopnost analyzovat. Moderní voják prostě musí mít sílu nejen v rukou, ale i v hlavě.
Díky, pane kapitáne, za otevřený a srozumitelný pohled do zákulisí 53. pluku průzkumu a elektronického boje i do světa vojenského zpravodajství.
V příštím díle našeho seriálu se přesuneme přímo k jednotkám 53. pluku. Vyzpovídáme jejich velitele a podíváme se podrobněji na to, jaké schopnosti jednotlivé prapory mají – a v čem jsou v rámci armády skutečně jedinečné.
