Rozhovor s novým velitelem 53. pluku průzkumu a elektronického boje

Ve spolupráci s regionálním týdeníkem Region Opavsko vám přinášíme rozhovor s novým velitelem 53. pluku průzkumu a elektronického boje, plukovníkem Ivanem Mahrem. Ten převzal velení našeho pluku v srpnu 2025 a v rozhovoru otevřeně hovoří o výzvách, které před naším plukem stojí – od modernizace techniky, přes přípravu vojáků až po spolupráci s veřejností.

Rozhovor vyšel původně v 32. čísle týdeníku (12. srpna 2025). Díky vstřícnosti redakce jej nyní uveřejňujeme i zde na našem webu. Otázky připravila redaktorka Tereza Pustková.

Pane plukovníku, převzal jste velení 53. pluku od plukovníka Molinského. Co pro vás tento okamžik znamenal po profesní i osobní stránce? 

Ačkoli jsem sloužil na mnoha pozicích na všech úrovních velení armády, včetně operační a strategické, osobně vnímám pozici velitele 53. pluku jako svou vrcholovou pozici v rámci mé kariéry v AČR. Chápu tuto pozici jako vyjádření důvěry ze strany velení AČR a ocenění mé dlouholeté práce. Profesně je to pro mne obrovský závazek. Přebírám pluk v době, kdy vrcholní představitelé státu a armády hovoří o možném vojenském konfliktu v horizontu několika let, kdy probíhá přezbrojení útvarů a armáda vstřebává informace z válečného konfliktu na Ukrajině. Po osobní stránce vnímám pozici velitele jako obrovskou výzvu. Rád bych využil tuto příležitost a poděkoval své rodině za podporu, které se mi dostává. Každý voják chápe, o čem mluvím a jak je to důležité. 

Pluk jste nepřevzal jako nováček, už jste v něm působil jako zástupce velitele. V čem vás tato zkušenost připravila na novou roli?

Více než rok jsem byl zástupce velitele a poslední rok i velitel pluku z pověření. Velmi mi pomohla znalost 53. pluku, vlastně celá má kariéra je svázána s touto jednotkou. Jsou oblasti ve kterých jsem se cítil komfortně díky předcházející praxi a to ve velení, plánování, v realizaci zpravodajských procesů a celkově v odborné i vševojskové oblasti. Mnoho znalostí jsem ale musel načerpat v oblastech bojového zabezpečení tj. logistiky, financí i personální práce. Samozřejmě, že jako velitel se můžu opřít o jednotlivé odborníky za tyto oblasti a zvážit veškerá doporučení, než vydám finální rozhodnutí. Stále se něčemu učím a domnívám se, že dokud budu velitel, učit se budu muset neustále. 

Zmínil jste, že nechcete měnit to, co funguje. Na co chcete jako nový velitel navázat a kde naopak vidíte prostor pro zlepšení? 

Opavský pluk má léty ověřený systém přípravy a výcviku jednotek a příslušníků štábů. Pluk má velmi dobré jméno nejen v rámci AČR, ale i u aliančních partnerů, které získal  v rámci společného výcviku s ostatními bojovými jednotkami AČR, při svém působení v zahraničních operacích, misích, a také na zahraničních pracovištích. Pluk dlouhodobě prokazuje, že je schopen plnit své hlavní úkoly a rozvíjet požadované schopnosti. Díky profesionalitě našich vojáků dokážeme i rychle připravit osádky či obsluhy nových technologií, které pluk obdrží v rámci modernizace.

V čem ale vidím potřebu zlepšení, je efektivita přípravy specialistů jednotlivých oborů (elektronický boj, průzkum, bezpilotní prostředky, pasivní sledovací systémy atd.) a specifikování nových požadavků na znalosti a dovednosti. Musíme reagovat na nové plány a úkoly AČR i jasně definovaného nepřítele a musíme reflektovat i zkušenosti z války na Ukrajině. Musíme zefektivnit a realizovat nové procesy velení a řízení, nové způsoby bojového použití naší techniky, senzorů a průzkumných orgánů tak, abychom poskytli maximální podporu v oblasti zpravodajského zabezpečení pro rozhodovací proces velitelů úkolových uskupení. 

Vaší prioritou je stabilizace personálu. Co konkrétně by mělo pomoci udržet zkušené vojáky ve službě?

Stabilizace personálu je i prioritou velení AČR a tomuto problému se věnuje pracovní skupina pod vedením 1. ZNGŠ generála Hlaváče. Byl vypracován systém doporučení v této oblasti, jehož jednotlivé body by měly být implementovány v rámci útvarů AČR. Bohužel v opavských kasárnách většinu těchto doporučení nelze realizovat. Za posledních 30 let došlo k několika reorganizacím opavské jednotky, z praporu se jednotka rozrostla až po brigádu a dále transformovala na pluk, ale rozvoj nemovité infrastruktury reagoval omezeně a jen v oblasti zabezpečení techniky. Dluh na výstavbě a modernizaci našich kasáren je obrovský, díky nedostatku finančních prostředků se šetřilo zejména na lidech a jejich pracovních podmínkách. Jsem velmi rád, že v letošním roce by se měly začít stavět nové pobytové budovy a snad i opravovat prostory, které již využíváme. 

Jednou z možností, jak stabilizovat personál je, jak jsem již naznačil, zlepšení pracovních a pobytových podmínek. Pluk nemá vlastní kuchyň, nemáme jídelnu, prodejnu (armu), vojenský klub ani síň tradic. Rád bych podpořil projekt AČR ve spolupráci s městy v oblasti podpory bydlení našich vojáků, neboť kapacita naší ubytovny je značně omezena. Pevně doufám, že plánované navýšení platů vojáků přispěje ke stabilizaci personálu. Také násun nové moderní techniky a technologií může zpomalit generační obměnu u útvarů 53.pluku.  To vše jsou oblasti, které mohou přispět ke stabilizaci personálu a zvýšit zájem mladé generace o službu u našich praporů. 

Jak vnímáte zájem mladých lidí o službu v armádě? Daří se vám oslovovat novou generaci i v tak specializované oblasti, jakou je ta vaše? 

Mladou generaci se snažíme oslovovat prostřednictvím širokého spektra aktivit a projektů. Asi nejviditelnější akcí v poslední době je Dobrovolné vojenské cvičení (DVC) určené středoškolákům. Naši vojáci, zejména ze 102. průzkumného praporu, se přímo podílejí na jejich výcviku a získávání praktických vojenských dovedností. Účast mladých lidí je v tomto směru velmi pozitivně vnímána a svědčí o jejich aktivním zájmu o službu v armádě.

Se středními školami aktivně spolupracujeme i prostřednictvím dalších projektů. Jedním z nich je program POKOS (Příprava občanů k obraně státu), v jehož rámci každoročně navštěvujeme několik škol v regionu. Žákům přibližujeme armádní profesi, ukazujeme jim naši techniku a vysvětlujeme, jak armáda funguje v praxi. Jsme také součástí velké kampaně spojovacího vojska nazvané „Spojař nové generace“, která cílí zejména na technicky založené uchazeče a jasně jim demonstruje, jak široké spektrum technických činností dnešní vojáci vykonávají.

Je však třeba zmínit, že řada našich pozic je vysoce specializovaná a unikátní. Některé vyžadují dlouhodobou předchozí zkušenost získanou službou u jiných armádních jednotek, specifické dovednosti nebo odpovídající psychologický profil. Typickým příkladem jsou někteří specialisté zpravodajských odborností z Centra ISR (v překladu Intelligence, Surveillance and Reconnaissance – pozn. red.), kde je požadavkem několik let zkušeností v armádě. Na rotu HUMINT, zabývající se zpravodajstvím z lidských zdrojů, lze naopak nastoupit i z civilního prostředí. Uchazeči však musí úspěšně absolvovat psychologické testy a výběrové řízení. U praporu elektronického boje pak klademe důraz především na vzdělání nebo praxi v technických oborech se zaměřením na elektroniku.

Celkově mohu konstatovat, že zájem mladé generace o službu v armádě je relativně vysoký, přesto však stále hledáme efektivnější způsoby komunikace, abychom s mladými lidmi lépe navázali dialog a jejich zájem ještě více podpořili.

Působíte v jednotce, která zajišťuje takzvané „oči a uši“ armády. Cítíte v posledních letech zvýšený tlak na přesnost a rychlost rozhodování? Mění se podmínky, ve kterých musí vaše jednotky fungovat?

Jednoznačně ano. Zažíváme celkovou změnu paradigmatu obrany státu, a to nejenom v národních intencích, ale také v aliančních a evropských. Situace, kdy byla Evropa dlouhodobě stabilní a velký válečný konflikt na jejím území se zdál být nereálný, se dramaticky změnila v důsledku útoku Ruska na Ukrajinu. To samozřejmě ovlivňuje i naši armádu, která získává na důležitosti a současně prochází zásadní změnou svého určení. Z armády, která byla v posledních dvou dekádách budována převážně pro mírové a stabilizační mise, se nyní postupně transformujeme na sílu schopnou čelit, společně s aliančními partnery, rovnocennému soupeři v klasickém, konvenčním konfliktu.

Tato změna se přirozeně promítá i do činnosti našeho pluku jako nositele schopností v oblasti zpravodajského zabezpečení. Vývoj moderních technologií, který v posledních letech výrazně zrychluje, přináší nové výzvy. Neustále zavádíme pokročilou techniku, nové platformy, moderní spojovací prostředky i systémy velení a řízení. To s sebou nese nutnost průběžného vzdělávání a přípravy našich vojáků tak, aby byli schopni tyto technologie efektivně využívat.

Pokud jde o rychlost a přesnost rozhodování, naším dlouhodobým cílem je zkvalitňovat, zrychlovat a zvyšovat robustnost celého informačního toku. Od jednotlivých senzorů až k veliteli, který činí finální rozhodnutí. Rychlost získání relevantních informací a schopnost je správně interpretovat a využít byla vždy klíčovým faktorem vojenského úspěchu, a v současném bezpečnostním prostředí to platí dvojnásob. 

Vaši vojáci pracují v několika specifických oblastech – s citlivými a mnohdy utajovanými daty, s moderní technikou, informačními systémy či průzkumnými prostředky. Jak náročná je tato služba z hlediska odborné přípravy, technických dovedností a také psychické odolnosti?

Naše jednotka se specializuje na několik oblastí činností. Společným jmenovatelem pro všechny naše příslušníky je práce s citlivými, často utajovanými informacemi. Nezbytným předpokladem k výkonu služby je tedy získání odpovídajícího stupně bezpečnostní prověrky.

Dalším důležitým aspektem je samotná odborná příprava, která je vzhledem k používaným technologiím a postupům velmi náročná. Naši vojáci pracují s moderními průzkumnými prostředky, drony, prostředky elektromagnetického boje, pokročilými informačními systémy, spojovacími technologiemi a softwarovými platformami pro sběr a analýzu dat. Důkladná příprava a výcvik jsou tedy naprosto nezbytné. Například u specialistů elektronického boje trvá jejich příprava několik let a samostatné činnosti jsou plně schopni přibližně po pěti letech praxe. Z toho vyplývá i naše snaha, podpořená velením AČR, maximálně stabilizovat klíčový personál. Při vysoké fluktuaci není možné efektivně fungovat a plnit zadané úkoly na očekávané úrovni.

Významnou roli v odborné přípravě hrají i specialisté z našeho Centra ISR, což je expertní subjekt, který tvoří podporu jednotlivých specializací zpravodajského zabezpečení. V Centru ISR máme geografy, meteorology, obrazové analytiky, analytiky dat, databázové specialisty, špičkové odborníky na elektronický boj, řízení průzkumu či fúzi dat. Tito experti pravidelně absolvují národní i zahraniční odborné kurzy a školy, získávají potřebné národní a mezinárodní certifikace, což zdůrazňuje unikátnost a vysokou úroveň jejich přípravy a schopností. Mnozí z nich získávají pracovní zkušenosti na pracovních pozicích v rámci aliančních struktur, nebo v zahraničních operacích aliance nebo EU.

Třetím důležitým prvkem je psychická odolnost našich vojáků. Ta se pochopitelně liší podle specializace. U některých odborností, například na již zmíněné rotě HUMINT, vojáci procházejí speciálními školeními a intenzivní psychologickou přípravou. U většiny ostatních odborností je dostačující standardní příprava shodná s jinými útvary AČR. V současné době také čekáme na obsazení pozice útvarového psychologa, který bude vojákům k dispozici a pomůže řešit případné pracovní či osobní problémy. Každý voják, který vstupuje do armády, absolvuje psychologické testy, proto by každý náš příslušník měl zvládnout určitou míru psychické zátěže.

Které nové technologie aktuálně zavádíte nebo plánujete v nejbližší době využít? 

Zde se částečně vracíme k jedné z předchozích otázek. Konflikt na Ukrajině jasně ukazuje, jak zásadní význam mají moderní technologie v rámci současného vojenství. Armády, včetně té naší, intenzivně rozvíjejí schopnosti v oblasti bezpilotních prostředků, a to nejen vzdušných, ale i pozemních. Velký důraz je kladen rovněž na rozvoj technologií elektromagnetického boje, moderních komunikačních a informačních systémů či pokročilých systémů velení a řízení.

Z nejviditelnějších technologií, které jsme v posledních letech zavedli do výzbroje, mohu uvést například mobilní rušič STARKOM a pasivní sledovací systém DPET, který je přímým nástupcem legendárního systému VĚRA. Další technologie jsou v procesu plánování a modernizace, protože se jedná o kontinuální proces. Nedávno jsme například pořádali experimentální cvičení DRONE SHIELD, které se zaměřovalo na ochranu proti dronům, což je oblast, které věnujeme velkou pozornost.

Vedle viditelných technologií samozřejmě probíhá i modernizace méně nápadných, avšak stejně důležitých systémů – mluvím zde zejména o softwarových nástrojích, systémech velení a řízení, kam stále častěji vstupují také nástroje umělé inteligence. Tento neustálý technologický vývoj klade vysoké nároky na přípravu a vzdělávání našeho personálu. Už dávno neplatí, že se voják jednou naučí nějakou činnost a pak ji jen rutinně opakuje. V našich odbornostech se neustále objevuje něco nového, stále se máme co učit, inovovat a rozvíjet. Je to nikdy nekončící proces. 

Zapojení do zahraničních operací je pro vaše vojáky běžné. Jak se mění charakter misí, na které je pluk nasazován?

Ano, naši vojáci se pravidelně účastní zahraničních operací a z dostupných informací v médiích jste jistě zaznamenali určitý posun v charakteru těchto misí. V minulosti šlo často o operace ve velmi bezpečnostně exponovaných oblastech, jakými byly například Afghánistán nebo Irák. V současnosti se těžiště větších zahraničních operací přesunulo především do regionů blíže našemu území – konkrétně do oblasti Pobaltí či na Slovensko. Důvody tohoto posunu jsou jasné a souvisí se změnou bezpečnostní situace v Evropě.

Vedle zmíněných větších operací, v jejichž rámci AČR vysílá celé kontingenty, působí naši specialisté také v rámci aliančních operací a operací Evropské unie přímo na velitelstvích v Evropě. Zde naši odborníci svou specializací přispívají k podpoře velitelů a jejich štábů. Jedná se například o obrazové analytiky, specialisty elektronického boje, odborníky na zpravodajství z lidských zdrojů (HUMINT) či experty na bezpilotní průzkumné prostředky. 

Naši vojáci mají tedy možnost podílet se na velmi různorodé práci s moderními technologiemi, používat inovativní postupy a působit na zajímavých místech, což výrazně zvyšuje atraktivitu služby u našeho útvaru. 

Vaše jednotky působí nejen v Opavě, ale i na dalších místech republiky, například 533. prapor bezpilotních systémů se přesouvá do Přerova. Co si od tohoto kroku slibujete?

Ano, naše jednotky v rámci 53. pluku jsou nejen v Opavě, kde máme velitelství, ale také v Prostějově, Táboře, a máme rovněž řadu odloučených pracovišť prakticky po celém území České republiky. Přesun 533. praporu bezpilotních systémů do Přerova vnímám jako logický krok v souvislosti s jeho rozvojem a rostoucím významem bezpilotních systémů obecně. Pro jednotku, která se specializuje převážně na vzdušný průzkum, bude letiště Bochoř u Přerova jednoznačně vhodnějším místem než současné působiště. Hlavními výhodami jsou zde především zpevněná vzletová dráha, která nám umožní do budoucna zavést do výzbroje i větší bezpilotní prostředky, dále přítomnost hydrometeorologické služby přímo v posádce, což je pro bezpečnost a plánování letů zásadní, a v neposlední řadě také spolupráce přímo se specialisty řízení letového provozu přerovského letiště.

Důležitým faktorem jsou také dostatečné prostory pro administrativní práci a zejména kvalitní zázemí pro výcvikovou činnost vojáků tohoto praporu. Od přesunu tedy očekáváme především zlepšení podmínek pro činnost praporu a další rozvoj jeho schopností.

Vidíte do budoucna větší důraz na obranu v rámci celé společnosti, například na zvyšování povědomí civilního obyvatelstva o hrozbách nebo na znovuzavedení prvků branné výchovy?

Domnívám se, že zejména po profesionalizaci AČR v roce 2005 společnost vnímala problematiku budování obranyschopnosti ČR jako neaktuální a nepopulární téma. Všeobecně byly proklamované názory o trvalém míru, vojenské konflikty byly velmi vzdálené a pro obranu si přeci platíme armádu. Armáda byla spíše vnímána jako významný prvek integrovaného záchranného systému pro velké hrozby, jako byly například povodně. Bohužel ani po anexi Krymu nikdo nebral novou hrozbu vážně, a až rozpoutání válečného konfliktu velkého rozsahu Ruskem otřáslo veřejností a vzbudilo otázky typu: „Jsme připraveni se bránit?“ Plně souhlasím s tezí, kterou jednou vyjádřil NGŠ AČR v mediích: „Připravujeme se na válku, protože ji nechceme.”

Jsem přesvědčen o tom, že obranyschopnost státu je záležitost a odpovědnost celé společnosti, každého jednotlivce. A jsem také přesvědčen o tom, že jedním ze základních pilířů budování obranyschopnosti státu je výchova a vzdělávání obyvatelstva, což zahrnuje celkové pochopení problematiky, brannou výchovu, různé kurzy ke krizovým situacím. Náš pluk dlouhodobě podporuje vzdělávání mládeže na školách, posíláme své vojáky přednášet na základní a střední školy, pokud jsme požádáni a máme kapacity. 

Osobně jsem potěšen, že stále častěji přicházejí k opavskému pluku mladí lidé s tím, že vnímají potřebu se podílet na obraně státu a hodnot, které jsme si vybudovali. 

A na závěr osobně: co byste si přál, aby si vaši vojáci jednou pamatovali z doby, kdy jste jim velel?

To je těžká otázka a zkusím ji trochu generalizovat. Možná to, že sloužili u pluku v době, kdy se budovaly nové schopnosti, pluk se výrazně modernizoval, výrazně se zlepšily podmínky služby a byli jsme připraveni po všech stránkách přispět k obraně ČR. Přál bych si, aby v sobě cítili hrdost, že v té době sloužili u 53.pluku průzkumu a elektronického boje a vnímali sounáležitost se svou jednotkou, i když už nebudou vojáky z povolání. A samozřejmě aby vnímali období velení plukovníka Mahra pozitivně.